Co je to bakalářská práce

    Aby mohl student úspěšně absolvovat studium na vysoké škole, nestačí pouze splnit všechny povinné předměty a obstát ve státnicích. K jednomu z jeho vrcholů patří tvorba bakalářské práce. Jedná se o dokument, kterým má student prokázat schopnost odborné a vědecké práce. Její rozsah si každá univerzita určujte sama, ale většinou se jedná o práci, která má průměrně rozsah od 40 do 60 normovaných stran. Bakalářská práce má za hlavní úkol prezentovat absolventovy schopnosti poradit si s vážnější vědeckou prací, prokázat způsobilost k vědeckému vyjadřování, provádění vlastního výzkumu a také k prezentaci a obhajobě své práce.[1]    

    Bakalářská práce a její normy se mohou univerzitu od univerzity lišit, ale pokud mluvíme o nejobecněji chápané bakalářské práci – tedy takové, která není vytvořena alternativní formou, například praktickou či performativní, jaké můžeme nalézt třeba na umělecky zaměřených školách, tak její forma bývá podobná. Zpravidla se jedná o písemnou práci svázanou v pevných deskách, na nichž je uprostřed a největšími písmeny vyražen titulek „Bakalářská práce“, nad ním stojí název školy a její fakulta a v dolních rozích najdeme jméno autora a rok odevzdání. Barvu desek a font písma si každý tvůrce bakalářské práce volí sám, většinou však dle nabídky knihařství či copycentra, kde bakalářské práce vyrábějí.

    První strana bakalářské práce slouží jako strana titulní – znovu na ní nalezneme hlavičku školy a název fakulty, ale k té se ještě přidá údaj o katedře. V centru stránky stojí celý název práce a pod ní, kdo ji vypracoval, kdo byl vedoucí práce a úplně dole bývá uvedeno datum zadání a odevzdání. Samozřejmě se školu od školy může vizuální podoba trochu měnit. Někde například pod název univerzity umisťují ještě logo. Nejlepší je, když si studenti vytvoří titulní stranu podle vzoru, jakým jsou udělány již obhájené bakalářské práce. Ani na jedné katedře či v ročníku však nenaleznete všechny titulní strany stejné a různé detailní odchylky nejsou pro samotnou práci vůbec důležité. Nejhlavnější je, aby jméno studenta a název práce neobsahovaly žádné chyby.

    Na další straně bakalářské práce zpravidla nalézáme samotné zadání, které nám vytvořila univerzitní studijní agenda. Pod nezbytnou hlavičkou školy a fakulty v ní stojí jméno autora práce, jeho studijní číslo, studijní program, obor a název práce. Součástí tohoto zadání bývají zásady pro vypracování, rozsah, forma a seznam literatury a zdrojů. Zadání může mít více stran a je ukončeno originálním razítkem fakulty a opatřeno podpisem vedoucího katedry a děkana příslušné fakulty. Jelikož si studenti musí bakalářské práce nechat vyhotovit ve více vydáních, protože škola požaduje dva výtisky a jeden výtisk chce mít většinou každý student i sám pro sebe, tak je nutné, aby si student před svázáním bakalářské práce zadání patřičně namnožil a nechal si každou kopii podepsat od vedení.

    Další strana bakalářské práce náleží místopřísežnému prohlášení. Jedná se o formální text, který najdeme v každé bakalářské práci a je tedy možné se jeho formulací snadno inspirovat. Prohlášení má svou váhu z hlediska ošetření autorských práv. Student v něm přísahá, že výsledná práce obsahuje pouze jím vypracovaný text a ujišťuje, že případné převzaté informace opatřil náležitými odkazy a citacemi. Prohlášení student vlastnoručně podepíše.

Po prohlášení může následovat poděkování, ve kterém student zmíní osoby, které podle jeho názoru ke vzniku bakalářské práce přispěly. Nejčastěji bývá zmiňován vedoucí bakalářské práce, ale můžeme poděkovat i dalším lidem, kteří nám v průběhu psaní podávaly cenné rady. Někdo také děkuje svým rodičům za trpělivost…

Před samotnou prací bývá umístěna ještě anotace. V ní student stručně shrnuje, čím se ve své práci zabýval a tento text přikládá i v cizím jazyce (zpravidla v anglickém). Pod anotací může být ještě výčet klíčových slov. Jedná se o slova, která danou práci nejlépe charakterizují a která by případnému čtenáři pomohla s jejím vyhledáním, pokud se dotyčná bakalářská práce později ocitne v nějaké elektronické databázi.         

    Nyní už se konečně dostáváme k samotnému textu bakalářské práce. Její strukturu nám naznačí obsah, který obsahuje výčty kapitol a podkapitol spolu s příslušnými stranami. Následující stránka již začíná úvodní kapitolou a jedná se o první očíslovanou stranou celého dokumentu. Nezačíná však číslicí jedna, ale navazuje takovým číslem, které odpovídá počtu předešlých stran bakalářské práce. Schopností zobrazit čísla až na patřičné straně dokumentu dnes disponuje většina dobrých textových editorů.

    Úvodní kapitola čtenáře seznamuje s řešenou problematikou, zdůvodní volbu tématu a obsahuje vymezení cíle celé práce. Autor se v ní pokusí popsat metody zkoumání či analýzy problému, kterým se zabývá, a může se vyjádřit i k možnému přínosu pro praxi.[2]

    Samotný text bakalářské práce je strukturován přesně podle obsahu s tím, že názvy kapitol a podkapitol jsou odlišeny velikostí a fontem písma, a každá kapitola začíná na nové stránce, přičemž zároveň každý list bakalářské práce obsahuje text pouze z jedné strany. Text bakalářské práce ukončuje závěrečná shrnující kapitola, ve které autor obecně zhodnotí své výsledky vzhledem k vytyčeným cílům, zhodnotí jejich praktický přínos a naznačí podněty pro další zkoumání.[3]

    Po závěru následují dodatky jako seznam použité literatury a zdrojů a seznam zkratek používaných v textu. V textu mohou být průběžně umístěny různé grafy a fotografie, ale například fotografický materiál se většinou přikládá až na samotný konec celé práce do seznamu příloh, které jsou opatřeny pořadovým číslem a náležitou citací.    

    Tím bychom ukončili zevrubný popis bakalářské práce a znovu upozorňujeme, že se jedná pouze o obecnou charakteristiku, která může mít v konkrétních realizacích i trochu odlišnou podobu. V zásadě je pro bakalářskou práci nejdůležitější, aby obsahovala všechny povinné náležitosti a dodržovala citační normu.