Bibliografie v bakalářské práci

    Nalézt bakalářskou práci, která by byla založena pouze na vlastním originálním výzkumu bez již známé metodologie či postupu, považujeme v dnešní době za zhola nemožné, a tak tvoří nedílnou součást každé práce odborná bibliografie a její citace. Není žádným nedostatkem se ve své práci přiznat k tomu, že jsme si na pomoc vzali jiné práce, naopak neuvést, kde jsme kterou myšlenku převzali, je v dnešní době považováno za trestní čin. V dnešní éře počítačových systémů propojených pomocí internetu odhalení takového podvodu není žádný problém a většina prací se před připuštění k obhajobě nechává testovat programem, který slouží právě k odhalování plagiátů. Mezi volně dostupné programy, kde si může každý překontrolovat své texty, patří například stránky Odevzdej.cz, Theses.cz či program VipeR. Přesné citace v bakalářských pracích slouží k tomu, aby si každý čtenář byl podle nich schopen nalézt dokument, z kterého autor čerpal, a to nejen z důvodu, aby si mohl autorovu tezi ověřit, ale třeba také proto, aby získal širší kontext ohledně dané problematiky.[1]

    Citace lze do textu umístit několika způsoby a to na konci textu, v poznámce pod čarou, či přímo v textu. Autor práce se vždy musí rozhodnout pouze pro jeden z nich a v celé bakalářské práci ho dodržet.[2] Citace se v textu ukrývá pod přiřazeným pořadovým číslem, které je umístěno za úsekem citovaného textu, a můžeme jej zobrazit buď formou horního indexu - například „Novák¹²“ - nebo číslem umístěným v závorce – „Novák (12)“. Pokud v citaci chceme zaznamenat i konkrétní úsek textu, můžeme za číslo citace umístit i číslo strany - „Novák (12, s. 35)“. Celý název autorova díla včetně roku vydání následně nalezneme na konci práce v seznamu bibliografie. Pokud si však jako druh citací vybereme výše zmíněnou variantu s horním indexem, tak se celé znění citace objeví na příslušné stránce dole, umístěné pod dělicí čarou. Může se však také objevit až v soupisu použité literatury. Pro nejlepší představu je pro studenty vhodné, aby si před samotným psaním bakalářské práce důkladně prohlédli citace autorů v různých odborných publikacích. Snadno tak zjistíme, že tyto práce se od sebe mohou v použitých citacích lišit, ale nedá se jednoznačně rozhodnout, které z nich jsou nejlepší. Každý autor by si měl sám rozhodnout, který typ využije, neboť každý z nich může mít svá úskalí. Například indexové citace s celým zněním zdroje umístěným přímo na příslušné stránce v poznámce pod čarou působí velice přehledně, čtenář se v textu velmi rychle orientuje a okamžitě ví, z jakých publikací autor čerpal. Ale existují i odborné práce, v nichž jsou některé kapitoly citacemi přímo zahlceny, a čtenáře tak mohou příliš rozptylovat. Někdy se také autor může v každém druhém odstavci ve zdroji opakovat, a i když použije zkrácenou verzi citace (tamtéž, viz či ibidem), tak může poznámkami snadno zahltit značný prostor publikace. Výběr citací nám ale většina fakult usnadní tím, že jednu z nich předem preferuje. Dnes už není problém si uznávanou normu dané školy zjistit na jejich webových stránkách či při nahlédnutí do již obhájených prací. Doporučuje se však pro inspiraci v úpravě vyhledávat pouze nejnovější práce, neboť si svou normu mohla univerzita v nedávné době upravit.

    Kompletní seznam použité literatury a všech zdrojů se uvádí ve zvláštní kapitole umístěné na konci bakalářské práce. Záznamy v ní vždy řadíme podle abecedy podle příjmení jejího autora. Pokud má některá publikace autorů více, tak jako prvního bereme většinou jejího editora nebo toho, kdo měl na práci největší podíl. Pokud se v tomto ohledu nedá o pořadí autorů jednoznačně rozhodnout, můžeme jejich jména seřadit podle abecedy, nebo jména převzít čistě tak, jak je uvádí samotná publikace. U prací bez uvedeného autora bereme v potaz první slovo jejich titulu.

    Bibliografické údaje se řídí jistou normou, obsahují souhrn údajů o citovaných publikacích a umožňují jejich přesnou identifikaci. Některé údaje, které lze o zdrojích zjistit, jako je například překladatel, rozsah či edice, patří mezi nepovinné prvky, které lze vynechat. Vždy je však nutné uvést příjmení a jméno autora, při čemž příjmení vyvedeme velkými písmeny, a poté následuje název zdrojového dokumentu, který napíšeme kurzívou a za něj uvedeme místo a rok vydání. Pokud si nejsme jisti, jak citovat dokument komplikovanější povahy – například sbírky zákonů nebo články z časopisů, můžeme si pomoci některým z generátorů citací, jakými jsou například citace.com či boldis.cz.[3]

    Seznam bibliografie se nečísluje. Pokud jsme v bakalářské práci použili elektronické zdroje, tak jejich seznam spolu s datem stažení umístíme odděleně od oficiální literatury, neboť jsou považovány za zdroje pouze doplňkové.